En octobre parlent les gens plus doucement, avec mélancolie. L'eau devient plus lourde, plus large la cruche. Le vieil arbre boit son ombre jusqu'au bout. Le puits nous attire dans ses profondeurs, moi et toi un rêve mûr.
אין אָקטאָבער רעדן מענטשן שטילער און געפּרעסט. שווערער ווערט דאָס וואַסער, ברייטער ווערט די קרוג. עס טרינקט זײַן שאָטן אויס דער אַלטער בוים. דער ברונעם שלעפּט אין דער טיפֿעניש אַראָפּ, מיך און דיך צייטיקער טרוים